Vánoční dárek

Vánoční pohádka

O Ježíškovi

Jednou, bylo to zrovna takhle před Vánoci, se Ježíšek rozhodl, že se podívá, jak to vypadá na světě. Když to tak udělal naposledy, nedopadlo to zrovna nejlíp, pravda, ale od té doby se toho určitě hodně změnilo. Alespoň v to doufal, když se tak snášel na bílém obláčku, a přemýšlel, kde tentokráte přistane. Do poslední chvíle váhal mezi Kuala Lumpur, Copacabanou a Jekatěrinburgem, ale nakonec si vybral jedno takové město uprostřed Evropy. Nějakou Prahu nebo tak nějak. A taky se rozhodl, že tentokráte nepřijde na svět jako miminko, ale jako starý moudrý muž. To aby s ním zacházeli s náležitou úctou - říkal si. Jako s kolegou Santou.

Město svítilo do noční tmy spoustou barev, čnělo k nebi stovkami věží a věžiček a celkově z té výšky působilo moc pěkně. Tady určitě budou fajn lidi, pomyslel si Ježíšek, a jak už to tak uměl jen on, zhmotnil se zčista jasna uprostřed vánočního jarmarku na Staroměstském náměstí. Jenomže to neměl dělat. V tu ránu do něj strčil nějaký chlápek v divném kacafraku s nápisem ADIDAS, polil Ježíškovi sváteční kabátek vánoční polévkou, co byla zadarmo, a zabručel:

"Co se tady motáš, vole. Sem to kvůli tobě vylil, krucinál. Teď abych šel do tý blbý fronty znova. Dědku jeden pitomej."

Ježíšek zamrkal, zbledl, zrudl, polkl a honem se otočil, aby tomu podivnému individuu zmizel z očí. Jenomže tentokráte zase narazil do slečny, která měla tak dlouhé umělé řasy, různě barevné nehty na rukou, a na tváři spoustu barvy připomínající drcenou cihlu, že snad ani nemohla být božím stvořením. Slečna vyjekla a polila Ježíškovi kabátek, pocmrndaný vánoční rybí polévkou, ještě i vánočním punčem.

"Jéžiš, se picnu. Nó a mám po ptákách. Dědo, helé, běžte domů mazat si bolavý klouby opodeldokem a nepřekážejte tady, jó?"

Ježíšek jí sotva rozuměl, ale z výrazu její tváře pochopil, že je slečna pěkně naštvaná a tak zamumlal omluvu a honem hledal, kudy by unikl.

Ale nebylo to tak jednoduché. Všude kolem zběsile pobíhali lidé, vláčeli v rukou spoustu igelitových a papírových tašek a balíčků nebo do sebe honem honem ládovali vánoční polévku, co byla zadarmo, a popíjeli vánoční punč, co byl za peníze a brebentili snad všemi jazyky světa.

A co bylo nejhorší, v očích lidí kolem sebe viděl Ježíšek stejný výraz, jako měl dav v Galileji, když se chystal ukamenovat Máří Magdalénu.

K dovršení všeho toho zmatku nad tím lidským mumrajem a šílenstvím vyřvávaly reproduktory vánoční koledy.

Pěkně to s Ježíškem zatřáslo, jen co je pravda. Než se konečně vymotal z davu, byl celý upatlaný, uválený, pošlapaný a zmordovaný hůř, než když se naposledy vláčel s křížem na Golgotu.

"A to mám právě dneska narozeniny," zamumlal si pod vousy, když unaveně dosedl na schody chrámu zasvěceného jeho máti. "Maminko, ty to vidíš!" Zvedl umolousanou tvář k věžím nad sebou a potom si znechuceně odplivl do prachu. Cháska jedna zlovolná!

"Tatínku můj Bóže, cos to dopustil! Takhle to lidstvo dopracovalo? Kvůli tomuhle jsem umřel? Vždyť to měla dneska být oslava mých narozenin! Tak proč mi nikdo nepopřál, neusmál se na mě, nepodal mi ruku? Asi mě zkrátka nepoznali," řekl si Ježíšek nakonec a tichounce se, nikým neviděn, rozplynul.

A tak se stalo, že ten rok Ježíšek prostě zmizel a vůbec nikdo si toho v tom vánočním frmolu a zmatku nevšiml.

A kam že se Ježíšek ztratil? No, neměla bych, pravda, prozrazovat jeho tajemství, ale náhodou jsem se doslechla, že ho viděli mizet směrem do souhvězdí Draka. Konkrétně snad ke galaxii NGC 6789 a slyšeli ho mumlat si cosi o tom, že tam to snad jeho nebeský otec ještě nestihl zamořit tím strašlivým plemenem - člověkem.

Tak snad i on prožil šťastné a veselé.

Z e-booku Nepohádky

Ke koupi na Databook

https://www.databook.cz/nepohadky-3885