Napsali o nás

Nové knihy

Děvče z tančírny

Salma Blanco
KKnihy 2020

Anotace

Tančírna - svět pozlátka a snadného výdělku na okraji slušné společnosti. Je to svoboda, únik ze společnosti svázané konvencemi nebo cesta ponížení a opovržení? Sny mladé dívky narazí na tvrdou realitu a cena za naivitu je vysoká. Už ví, že udělala v životě chybu, která ji může stát všechno. I život. Ale pořád ještě má kolem sebe lidi, kteří jsou ochotni a připraveni jí pomoci. Dokáže ale začít znova a znova uvěřit? Nebo budou démoni minulosti silnější. Existuje pro ni ještě šance na skutečnou, upřímnou lásku a prosté štěstí? Děvče z tančírny je napínavý westernový román s tou správnou dávkou dramatu a nebezpečí, až jisté syrovosti. Přesto neschází naděje a špetka romantiky. Příběh o životě, o lásce, nadějích a ztracených snech.

Recenze:

Autorka knihu na internetu představuje jako romantickou, ale typická červená knihovna to rozhodně není. Jak je u Salmy Blanco zvykem i její téma jde trochu proti proudu běžných romancí. Tenhle příběh je vlastně poměrně drsný a surový, a jestli se v něm vyskytne šance na lásku, tak draze vykoupená.

Hrdinka na počátku knihy odvrhne konvence své doby a svého stavu a vrhne se do dobrodružného života. Nemá stání a nechce se nechat svazovat přísnými pravidly. Tohle možná my, milovníci romancí, známe jako staré schéma, jenže známému klišé se příběh vyhne a za pošetilost nechá děvče tvrdě zaplatit. Bez peněz a ztracená v divokém pustém zapadákově je vydaná na milost a nemilost svému zaměstnavateli, a to není žádný lidumil, přestože se tak zpočátku staví. Jako drsný obchodník si jde za svým třeba i přes mrtvoly a to není myšleno obrazně. Člověk, který žije z prodeje pančovaného chlastu a žen, si nemíní lámat hlavu s nějakými morálními zábranami mladé rozmarné novicky.

Ze života v saloonu si nelze vyzobávat jen to příjemné - konec konců z žádného života - vždycky se něčím platí. A hlavní hrdinka na to přijde opravdu krutým způsobem. Její lidské ponížení a fyzické strádání je podáno sugestivně a přitom s citem. Syrovost její reality obzvlášť vyniká v drobných odporných detailech, které člověka zaskočí právě proto, že jinak se autorka drží svého osvědčeného uhlazeného stylu, záměrně napodobujícího staré rodokapsy, westerny a dobovou literaturu. Pro budování atmosféry to funguje skvěle. A její popisy úchvatné krajiny jako obvykle člověka přinutí si povzdychnout a namátkou otevřít stránky cestovní kanceláře nabízející výlety na bývalý americký Západ.

Romantika vlastně dostane hlavní prostor až ve druhé polovině, spíše poslední třetině příběhu a je budovaná velmi opatrně a s citem k předchozím událostem a charakterům hrdinů, ale je milá a po předchozích událostech působí jako příjemné odlehčení a nová naděje.

Osobně dávám přednost poněkud akčnějším a racionálnějším hrdinkám, a k děvčeti z tančírny jsem si musela dlouho hledat cestu, protože zpočátku působí jako velmi rozmazlené stvoření. Jenže jak z příběhu vyplývá, jde o záměr, a vývoj jejího charakteru je díky tomu dobře patrný, proto to nepokládám za chybu.

Celým příběhem se vine jako nit důležité poselství, že nezištná pomoc a přátelství je to nejcennější, co může člověk člověku dát, ať už je kdekoli a sám je na tom jakkoli bídně.

V rámci autorčiny tvorby jde zase o něco nového, jakkoli se může zdát, že western je opět prostě western, Salma Blanco nás přesvědčuje, že může mít tisíc tváří a já se těším na její další počin.

Rozhovor a autorkou:

Autorka, píšící pod jménem Salma Blanco, pochází z Českomoravské Vysočiny. V současné době žije se svým přítelem poblíž Brna.
Psaní se věnuje již dlouhou dobu, ale publikovat svá díla začala až v současnosti.
A protože jí učarovala romantika Divokého Západu, a téhle lásce zůstala věrná po celý život, píše knihy právě z tohoto prostředí.

Otázky:

Vaše nejnovější dílo Děvče z tančírny mělo své místo na Vašem blogu už několik let, vystavených však bylo jen prvních pár kapitol. Měla jste od začátku jasno o čem bude a hledala jen čas, nebo se příběh rozvíjel a zrál teprve postupně?

Spíš to bylo o tom času. Jako vždycky. Rukopis téhle knihy mi ležel v šuplíku už spoustu let, jenom se nedostávalo času k jeho přepsání. A samozřejmě i dost zásadnímu přepracování, protože původní verze je mnohem kratší.

Kde jste k děvčeti z tančírny hledala inspiraci a věděla jste od začátku, že to bude (na romantiku) tak drsný příběh?

K napsání Děvčete mne vedla tehdejší moje četba. Nevím, jestli to byla náhoda, ale ve všech knížkách, které se mi dostaly do ruky, byly hlavní hrdinky vždycky hezké, skromné, chytré a nakonec ke štěstí a převeliké lásce přišly. A pokud to byly trochu potvory, tak bohaté, sebevědomé a cílevědomé a nakonec zmoudřely a taky našly svoji osudovou lásku a štěstí. Říkala jsem si - proč nikdo nenapíše knihu o holce, ne zrovna chytré, ne hezké a vůbec ne bohaté. Nakonec jsem si ten příběh vymyslela a napsala sama. Příběh o holce trochu potrhlé, o holce co se bezhlavě vrhá do problémů a moc nepřemýšlí nad budoucností, co je tak trochu potvora, ale i naivka a život se s ní moc nepáře. Snad se mi to povedlo.

Původní verze tak drsná nebyla. To přišlo až později, při přepisování do počítače a celkové úpravě. S věkem asi člověk vidí svět jinak, přibývají zkušenosti, ztrácí se iluze a to všechno se chtě nechtě promítá i do mého stylu psaní.

Když píšete, máte jasnou představu, jak vaši hrdinové vypadají? Zobrazujete si je třeba nějak nebo do jejich rolí obsazujete ve své fantazii známé herce, aby vám je při psaní oživili? Nebo jde v prvé řadě o příběh a charakter, a vzhled pro vás není tak důležitý?

Pro mě příběh, charakter a vzhled spolu hodně úzce souvisí. Samozřejmě jako první začne vznikat příběh, který ale vychází z charakteru postav a vzápětí se k tomu přidává i vzhled.

Co se týče vzhledu, mám svoji představu a teprve potom k té představě hledám osobu. A nejenom mezi herci a známými osobnostmi, ale i mezi lidmi na ulici. Asi tak jako by si režisér hledal postavy pro svůj film. A já jsem hodně náročný režisér (smích). Takhle jsem kdysi objevila postavu Nell z mé dřívější knihy Zapomenout na lásku. Byla to kadeřnice, ke které jsem se úplně náhodou dostala. Samozřejmě jsem jí to neřekla, ale kdybych si měla pro film, natáčený podle mé knihy, vybrat hlavní představitelku, odpovídala by mé představě na sto procent.

Naopak zase jiné postavy v mých knihách jsou inspirovány skutečnými lidmi a i jejich popis v knize odpovídá jejich skutečnému vzhledu nebo povaze. Nebojím se ale, že by se poznali, jsou to většinou lidé, kteří prošli kolem mne už před spoustou let a potom se mi ztratili z očí a ze života.

Ale stává se, že si občas do některé role představím i známou osobnost. Zajímá vás třeba, jak já vidím Texe? Nechci vám samozřejmě nabourávat vaši představu, ale pro mne je to kombinace více tváří - mladý Franco Nero, Terence Hill a francouzský jezdec rally Sebastien Loeb. Zkuste si představit tu kombinaci mužského sexappealu, uhrančivého pohledu, k tomu namíchat trochu sarkasmu a okořenit to drsností mužů tehdejšího Západu. Úžasný chlap!

Navštívila jste někdy země, o kterých píšete? Kde hledáte informace o době a místech, v nichž se příběh odehrává?

Bohužel, ještě ne, přestože je to moje velká touha a obrovský sen. Kdyby byla možnost, jedu hned, přestože - dost paradoxně, bych se vůbec nedomluvila, protože neumím anglicky. Pořád ale ještě doufám, že se mi tenhle sen jednou splní a já se tam podívám. Vím, že by to pro mne byl obrovský nezapomenutelný zážitek, protože tu zemi a její historii miluju.

Ale vyhledat informace o době a místech dneska naštěstí není problém, na internetu najdete spoustu zdrojů a také mám dost knih, ze kterých čerpám, pokud potřebuji historický údaj.

A se zeměpisem hodně pomůže google earth nebo také využívám i historické mapy, které se dobře dají dohledat na netu.

Máte nějakého spolehlivého informátora, který Ameriku navštívil a pomáhá vám korigovat Vaše představy se svou živou (byť ne historickou) zkušeností?

Ani to nemám. Pouze pár metrů přečtených rodokapsů, kovbojek a stovky hodin shlédnutých westernů.

Máte ráda westernová městečka a zábavní parky tohoto typu, která jsou u nás tak populární?

A víte, že ani ne? Na můj vkus už je to příliš komerční záležitost, hlavně ta velká westernová městečka se spoustou zážitků a zábavných show. Nějak mi prostě vadí ten byznys kolem toho. Ale chápu, že je to zábava pro ty, co je western baví a zároveň příležitost k výdělku.

Pro mne je western spíše životní styl než jen předvádění pro diváky. Znám jedno místo, kde ve stylu Divokého Západu lidé normálně lidé žijí, ale ti vás tam, mimo svých akcí pro veřejnost, nepustí. (Mě taky vyhnali, když jsem se tam chtěla podívat.) Tohle by se mi líbilo víc, ale jsem natolik introvertní samotář, že se ani k takovým skupinám nepřidám.

Jaký žánr ráda čtete?

V podstatě cokoliv, ale samozřejmě na prvním místě jsou westerny. Ty už mám prostě pod kůží natolik, že bez nich si neumím život představit. Je to určitá deformace (smích).

Samozřejmě čtu i romantiku, ani bez té by to nešlo.

Ale miluji také sci-fi. Hlavně takovou, která by mohla být skutečností, jestli mi rozumíte. Žádné fantasmagorické nesmysly, ale realita možné budoucnosti. Vynálezy, lety do vesmíru, kontakty s jinými světy. Nebo cestování časem, to je naprosto úžasné téma. Musím se přiznat, že mám už hodně dlouho v hlavě myšlenku na příběh, založený právě na cestování s časem. Nic světoborného, ale chci to zkusit.

Co z tohoto žánru nejvíc ovlivňuje Vaši vlastní tvorbu, co chcete zachytit a čemu se naopak vyhnout?

Myslím, že hlavně v začátcích mojí tvorby, to byly právě rodokapsy a westerny, hlavně inspirace romány Zane Greye. Později se do toho vloudilo hodně romantiky, takže teď už je to skoro červená knihovna. Jak to pojmenoval pan Kohout z nakladatelství kKnihy, který vydává moje knihy v elektronické podobě, píšu romantický western. Tohle pojmenování se mi líbí a myslím, že je přesné.

Ze začátku jsem se vždycky snažila psát jako nějaký právě v té době můj oblíbený autor, kopírovala jsem jeho styl, pokoušela se vyjádřit myšlenky tak, jak by to asi udělal on nebo ona. Až později, když jsem střídala styly a pořád nebyla spokojená, jsem došla k závěru, že prostě budu psát tak, jako bych psala jenom pro sebe, svůj vlastní styl. A jestli se to někomu bude nebo nebude líbit, je nakonec na čtenářích. Nikdy nejde psát tak, aby se to líbilo všem. Tak proč se tím trápit. Pokud se moje psaní někomu líbí, těší mne to, pokud se nelíbí, nic s tím stejně nenadělám.

Jaké máte se psaním plány do budoucna?

Což o to, plánů by bylo spousta, teď jenom to nějak skloubit i s běžným životem. Ale jednak musím napsat druhý díl Děvčete z tančírny (pracovní název je zatím Děvče z tančírny a šerifův omyl). Tenhle příběh nemůže skončit jen tak otevřeným koncem. Už ho mám v hlavě a zase bude plný překvapení a zvratů. A jak dopadne? To si zatím nechám pro sebe.

A potom mě čeká přepis dalšího staršího rukopisu klasické kovbojky, a jak už jsem se zmínila, mám v plánu pohrát si i s cestováním v čase. A někde vzadu v hlavě mi zraje myšlenka na další westernový romantický příběh. Jak říkám, plánů je hodně.

Děkuji za rozhovor.

Katherine Luka