Salma Blanco

Ukázky knih

Město Naděje


"Neměla bych tady být," namítla tiše. "A vy to moc dobře víte."

"Neublížím vám, Maud. Ani teď, ani nikdy jindy."

Zněl vážně, jako by skládal nějaký slib. Maud z něj dnes cítila něco nového. Jako kdyby učinil nějaké závažné rozhodnutí. I za ni. A nic ho nemohlo odradit.

"Nevíte, co děláte, Dagu," zašeptala unaveně.

"Nikdy jsem si nebyl jistější."

"Proč?"

"Vy se ptáte?" poklekl před ní a vzal její dlaně do svých. "Není to zřejmé? Vím, známe se krátce, ale nikdy mne žádná žena nezaujala tak, jako vy, Maud. Od první chvíle vím, že chci být jen s vámi. Už mě od sebe neodhánějte, je to marné."

"Ach, Dagu, to nesmíte. Se mnou jsou jenom starosti. Vy netušíte..."

"Vím dost na to, abych pochopil, že si zasloužíte všechnu lásku, kterou jsem schopný vám dát. Chci se o vás starat, Maud, chci vám být na blízku, ať se děje cokoliv. Věřte, že mě nic neodradí. Ani kdybyste byla posedlou vražedkyní a tady se ukrývala před zákonem," dodal s úsměvem a mrkl na ni. "Nakonec, vždyť já sám jsem zákon. Ale když budete chtít, klidně se stanu psancem a budu spolu s vámi přepadat banky a dostavníky."

Teď už se skrze slzy usmívala i ona.

"Jste šílený, Dagu Pettersone."

"Jsem," přikývl a zubil se od ucha k uchu. "Do vás."

Dívala se mu do očí a věděla, že to, do čeho se pouští, je naprosté bláznovství, ale už tomu nedokázala dále vzdorovat. Bylo to mnohem silnější než ona, než rozum, než veškerá logika a všechna předchozí rozhodnutí a odhodlání. Vzdala se jeho něžnému nátlaku a konečně sama sobě dovolila milovat a být milována. Intenzita citu, který ji zaplavil, ji až omračovala a připravovala o dech. Jako ve snách vztáhla ruku a dotkla se jeho tváře. Neměla to dělat, protože v té chvíli se definitivně zřítila do propasti a Daga stáhla s sebou.

Dotek její chladné dlaně v něm odpálil nálož. Instinktivně zvedl ruku a přidržel si tu drobnou dlaň na tváři. Na jeden dlouhý nádech zavřel oči, ale v té chvíli si uvědomil, že mu chybí její pohled. Znova se na ni zadíval, malinko natočil hlavu, a aniž by přerušil oční kontakt, vtiskl jí polibek do dlaně. Viděl, jak se jí rozšířily zorničky a jak zalapala po dechu. I on sám měl pocit, že má najednou místo krve v žilách žhavou lávu, uvnitř celý hořel a srdce mu divoce bušilo. Jeden polibek mu nestačil, chtěl víc, chtěl ji celou. Přesto se držel zpátky.

Byla to ona, kdo se jako první probral z omámení.

"Měla bych se vrátit," zašeptala podivně ochraptělým hlasem, který v něm vyvolal další žhavou vlnu.

"Zůstaň," vydechl.

"Nemůžu," povzdechla si a jenom těžko se probírala z toho podivného stavu, do kterého ji dostal ten zdánlivě nevinný polibek. Pracně sbírala poslední zbytky rozumu. "Mám dneska spát u Bakerových. Evelyn je příšerná klepna. Už takhle bude celá žhavá roznést po celém Hopetown, že jsme odešli spolu."

http://www.kknihy.cz/mesto-nadeje/

http://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/0/3/5/1144-Blanco-Salma-Mesto-Nadeje